info

Nemusíte čekat až do jara, abyste své kulinářské výtvory dochutili čerstvými bylinkami. Vypěstujte si je ve vlastním bytě i během zimy! Stačí dodržet několik zásad.

Aby se rostliny během zimy nevytahovaly a neztrácely barvu, musíte jim zajistit nižší teplotu, než obvykle bývá v přetopených bytech. Obecně totiž platí, že čím nižší je intenzita světla a délka dne, tím nižší by měla být i teplota. Ideální je 16 – 18 ° C, v noci může klesnout o 2 až 4 ° C. Zkuste je tedy umístit do nejchladnější místnosti, ačkoli to nebude právě kuchyně.

Vhodné jsou alespoň čtyři hodiny přímého slunce denně. Vybírejte jim i nejsvětlejší okno, nejlépe s jižní, východní či západní orientací. Určitě je nedávejte na severní stranu. Během krátkých zimních dnů jim prospěje několikahodinové přisvětlování fluorescenčními výbojkami.

Co se týče polévání, během zimy bylinky nepotřebují tolik vody, jako v létě. Zalévejte je až tehdy, když je povrch substrátu suchý. A raději méně často a více. Přebytečnou vodu nenechávejte stát v misce, neboť přemokření často vede k hnilobě kořenů a může způsobit uhynutí rostlinky.

V zahradě dopěstujete bylinky téměř v každé půdě, ale v květináči by měl být kvalitní substrát s dobrou propustností. Při pěstování v květináčích jsou vyšší i nároky na výživu, proto je můžete občas přihnojit poloviční dávkou hnojiva jako u ostatních „pokojovek“.

A jaké jsou nejvhodnější nádoby na pěstování? Určitě z pálené hlíny, do kterých se přes póry dostává vzduch ke kořenům, ty pak nehnijí, jak to bývá v případě plastových květináčů.

Češi vždy byli vášnivými houbaři, a proto by měli mít na paměti, že s pobytem v lese jsou spojena nejrůznější rizika. Z tohoto důvodu bychom v lese měli dodržovat několik základních pravidel, kterými bychom se měli řídit.

Řidiči si v první řadě musí uvědomit, že vjezd a parkování vozidel v lese je zakázáno lesním zákonem. Mnozí se totiž rozhodnou použít na cestu do lesa motorové vozidlo a zaparkují je přímo před vjezdem na pozemní komunikaci z polní nebo lesní cesty nebo z místa ležícího mimo komunikaci. Tímto se ale dopouští protiprávního jednání, a to přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, za který policisté mohou na místě v příkazním řízení uložit pokutu až do výše dvou tisíc korun. Ti řidiči, kteří poruší zákaz vjezdu do lesa, se vystavují možnosti postihu od správního orgánu, který přestupci může ve správním řízení uložit sankci ještě vyšší. Když už ale najdeme vhodné místo k zaparkování, tak je důležité, abychom automobil řádně zabezpečili, a to jak proti krádeži, tak proti pohybu. Zejména je zapotřebí zkontrolovat dovřená okénka, zajistit vozidlo mechanickými bezpečnostními prvky, pokud je jimi vybaveno a zkontrolovat obsah cenností, které v žádném případě neponecháváme ve vozidle, protože vozidla, která jsou takto odstavená a zdánlivě opuštěná, bývají častým terčem zlodějů. Policisté také často pátrají po houbařích, kteří se v lese ztratí nebo zabloudí.

Těmto případům lze ale předcházet dodržením několika jednoduchých zásad:

• Houby sbírejte pouze na místech, která dobře znáte. Pokud jste v neznámém lese, snažte si zapamatovat orientační body, podle kterých najdete cestu zpět
• Mějte u sebe plně funkční a nabitý mobilní telefon. Pokud se ztratíte nebo zraníte, můžete jím přivolat pomoc
• Informujte rodinu, své kamarády nebo známé o tom, že jdete na houby a kde je přibližně budete sbírat
• Pokud trpíte nějakou nemocí nebo alergií, mějte u sebe potřebné léky

V mnoha případech také nesmíme zapomenout na ochranné prostředky, které nám mohou zachránit život. Jedná se zejména o spreje pro astmatiky, repelenty na ochranu proti bodavému hmyzu jako prevence proti pobodání a následnému anafylaktickému šoku, popřípadě proti útoku klíšťat, jejichž kousnutí nám může způsobit trvalé následky.

Při každé cestě do lesa je proto nutné mít na paměti, že při dodržování několika jednoduchých pravidel budete mít jistotu, že v případě jakékoliv nepříjemné události, která vás při houbaření nebo pobytu v lese může potkat, se vám včas dostane potřebné pomoci.

Abyste si vybrali správný nátěr, respektive systém, který dřevu zajistí vhodnou ochranu, musíte si nejprve ujasnit, co přesně potřebujete a jaké dřevo chcete ošetřit.

Dřevo, které je vystaveno vnějším vlivům, je obvykle třeba chránit proti biologickým škůdcům, zejména houbám a dřevokaznému hmyzu, a také proti povětrnostním vlivům, tedy vodě, vlhkosti a působení UV záření a vzdušného kyslíku.

Taková ochrana se nejčastěji zajišťuje dvěma typy přípravků – první nátěr tvoří napouštědlo, které chrání proti biologickým nepřátelům, další nátěr (lazura, lak nebo barva) chrání před působením vody a slunce.

Existují však i přípravky, které se postarají o obojí – například napouštědlo a lazura v jednom. Dvojitou ochranu dokáží zajistit i některé oleje. Nabídka je opravdu široká a možností je mnoho. Podle čeho si tedy vybrat?

Výběr nátěru podle dřeva
Každé dřevo se chová jinak – záleží na tom, zda jde o měkkou nebo tvrdou dřevinu, zda je dřevo nové nebo staré a narušené sluncem, jak je upravený jeho povrch … Ve všech případech je pro výběr nátěru důležitá nasákavost.

Tvrdé dřevo je hustší a mnohem méně nasákavé jako měkké dřevo. Na impregnační ošetření tvrdých druhů se všeobecně doporučují zejména oleje, na ochranu měkkých dřevin jsou zase vhodnější olejové lazury. Zejména při exotických dřevinách, které bývají mimořádně tvrdé a husté, třeba vybírat nátěr velmi pozorně a zvolit pouze takový, který je na ně vyloženě určený.

Běžné staré neošetřené dřevo, které je narušeno povětrnostními vlivy, mívá zas mimořádně nasákavý povrch. V tomto případně je nejvhodnější hloubkové napouštění – impregnační nátěry totiž dobře vsáknou do hloubky dřeva. Naopak při krycích nátěrech, které vytvářejí na povrchu vrstvu, hrozí, že se časem odloupnou spolu s narušenými povrchovými vrstvami dřeva. Pokud je chcete použít, musíte proto staré dřevo odstranit až po zdravý masiv.

Broušené dřevo má na povrchu roztřepené vlákna, které fungují jako knoty proto ochotněji vpíjí nátěry (čím tlustší je broušení, tím lépe se nátěry do dřeva vpíjejí). Může se napouštět, ale také chránit nátěry, které vytvoří na povrchu krycí film. Naopak, při hoblování vzniká velmi hladký povrch, který vpíjí nátěry velmi špatně. Proto je dobré ho buď přebrousit nebo upřednostnit krycí nátěr před impregnačním.

Životnost povrchové úpravy závisí na typu nátěru a na podmínkách, jakým je dřevo vystaveno – zejména od toho, jak na něj svítí slunce a prší. Obecným pravidlem však je, že nátěr třeba obnovit dříve, než se viditelně poškodí. Ošetření olejem by mělo dělat minimálně jednou za sezónu, vodouředitelné tenkovrstvé lazury potřebují obnovit asi po třech až pěti letech, silnovrstvé vydrží až osm let … Vždy se přitom řiďte doporučením výrobce na etiketě.

Výběr nátěru podle místa použití a pravidel obnovování
Důležité je i to, kde je dřevěný prvek použitý – v jaké míře je vystaven povětrnostním vlivům nebo mechanicky namáhán a jaká je možnost renovace nátěru. Obecně totiž platí, že každý nátěr třeba obnovit dříve, než se opět viditelně poškodí. Jelikož poškozen nebo narušen nátěr dřevo dostatečně nechrání, může dojít k jeho degradaci, bobtnání, deformacím, praskání nebo napadení mikroorganismy.

Například impregnaci olejem třeba obnovovat minimálně jednou za rok, proto se používá zejména na terasy, jejichž plocha je dobře dostupná, nebo na zahradní nábytek. Obnova nátěru je ale zcela jednoduchá – není potřeba přebroušení, stačí nanést novou vrstvu oleje. Pokud pro vás není každoroční natírání problém, klidně tedy můžete použít olej i na fasádu či zahradní altán.

Naopak, silnovrstvé lazury mají asi nejdelší životnost – asi 6 až 8 let, renovace je však podstatně náročnější. Nejprve se totiž musí starý nátěr obrousit, aby se nový mohl znovu ukotvit do dřeva, a pokud promeškáte čas obnovy, nevyhnete se důkladnému broušení.

Podobně jako lak, i lakové lazury vytvářejí na povrchu vrstvu, která je náchylná na poškození při větším namáhání prvku, například při přehýbání trámů. Proto se doporučuje používat je pouze na prvky, při nichž se neočekává změna tvaru nebo objemu působením zatížení či vlhkosti a které jsou bezproblémově dostupné.

Výběr nátěru podle složení
V tomto případě jde zejména o ekologické hledisko. Nejvíce přírodním, a tudíž ekologicky nejšetrnějším způsobem ošetření dřeva v exteriéru je olejování. U ostatních typů ochranných nátěrů jsou obvykle k dispozici rozpouštědlové nebo vodouředitelné přípravky. Rozpouštědlové nátěrové hmoty mají o něco delší životnost, do dřeva pronikají hlouběji a bývají pružnější. Časem však zvyknou žloutnout a při práci s nimi se nevyhnete použití organických rozpouštědel.

Pro životní prostředí jsou šetrnější nátěry ředitelné vodou, které neobsahují žádná rozpouštědla či jiné škodlivé látky. Při práci nezapáchají a při čištění štětců či použitých nástrojů si vystačíte s vodou. Mají sice obvykle o něco kratší životnost, ale jejich výhodou je výborná UV stabilita (časem nežloutnou).

Výběr nátěru podle vzhledu
Jde vám o přirozený vzhled a kresbu dřeva? V tom případě zvolte olej nebo tenkovrstvou lazuru, které do dřeva zcela vsáknou, takže nemění ani pocit při dotyku. I když ani laky a silnovrstvé lazury výrazně nemění vzhled dřeva, na jeho povrchu vytvoří viditelnou a citelnou vrstvu. Ta však chrání dřevo nejen před povětrnostními vlivy, ale i před mechanickým poškozením, navíc se snadno čistí – stačí hadr a voda. Pokud máte rádi pestré barvy, chcete sjednotit různorodou barevnost staršího dřeva nebo skrýt fleky po tmelení, vhodné jsou zase barevné nátěry.

Různé druhy nátěrů chrání dřevo různými způsoby před vlhkostí a účinky UV záření, některé zvyšují tvrdost povrchu, usnadňují čištění či mění vzhled dřeva. Vybírat byste si z nich měli podle typu dřeva, podmínek, jakým bude vystaveno, požadavků na údržbu, svých představ o vzhledu, ale i podle možností obnovy nátěru.

Máte rádi sbírání hub, jste v zahraničí a chcete se potěšit? Bohužel v některých zemích na to musíte zapomenout.

Česko je Mekkou pro sběratele hub. Ale jak je to v jiných zemích? Faktem je, že podzim má více nevýhod než výhod, ale alespoň houby rostou jako po dešti.

Pokud jste v Belgii nebo Nizozemsku na sběr hub můžete zapomenout. Sběr hub sice není zákonem zakázán, ale z nizozemských lesů nemůže být nic vyvezeno, co je spojeno s ochranou podrostu. Sbírání hub, borůvek, ostružin, kaštanů a dalších plodů lesa se považuje za krádež, a za to čelíme tvrdým trestům. V Nizozemsku jsou Němci, Poláci a Asiaté trestáni nejčastěji.

V Německu si můžeme dovolit maximálně jeden koš (a malý!) Povolená hodnota je 1 kg na osobu. Je povoleno sklízet pouze pro rodinnou večeři!! V opačném případě můžeme očekávat pokutu až 2 500 EUR. V extrémních případech dokonce až 10 00 EUR! Sběr více hub je povolen po získání povolení od vlastníka lesa nebo po získání zvláštního povolení od příslušného orgánu ochrany lesů.

Jak je to s Velkou Británií? V Anglii je to podobné, můžeme nasbírat až 1,5 kg hub na hlavu, ale ve zbytku království to není zakázáno. V Rakousku má každý stát své vlastní zákony o houbaření. Například v Tyrolsku můžeme nasbírat až 2 kg na hlavu, ale jen v určitých časech od 7.00 do 19.00 například.

Ve Francii je to ještě zajímavější. Tam musíme za tento letní „sport“ dokonce platit. Trochu dále, v Itálii, musíme zažádat o kartu houbaře.

A jak vypadá houbaření v Polsku? Kam (ne) mohu vstoupit? V Polsku si myslíme, že můžeme beztrestně chodit v lesích, dokonce zkoumat divoké oblasti při hledání chutných hub, a bohužel tomu tak není. Musíme vědět, že je zakázáno sbírat houby na takových místech, jako jsou: rezervace a národní parky, ve vojenských oblastech, jakož i v oblastech trvale zakázaných, kde jsou lesní zvířata (jeleni, divočáci, atd.), v semenných porostech a v místech pěstování do výšky 4 metrů.

Musíme si také uvědomit, že navzdory skutečnosti, že 80% polských lesů jsou veřejné statky, má v případě vniknutí do soukromého lesa jeho vlastník právo požádat nás o jeho opuštění.

Čemu věnovat pozornost při výběru hub?

Při sběru hub musíme pamatovat na to, abychom nebyli hluční a nevyhazovali odpadky. Po návratu bychom měli také věnovat velkou pozornost našemu tělu – existuje vysoké riziko, že si domů přivezete klíště. Abychom se těmto situacím vyhnuli, je třeba před odchodem použít repelenty proti klíšťatům a nosit tmavé oblečení s dlouhými rukávy, které pokryje naše tělo.

A co je nejdůležitější: vyhněte se muchomůrkám !!! 🙂